Mořský kajak

Včera jsem se nechal lehce vyhecovat. Heikki mi napsal že jde si užít vlny že bude bouřka a foukat vítr a jestli se nebojím tak že mám jít taky. No jasný že jsem se nebál.
Dostal jsem kayak rapier. Docela rychlý žádný velký necky. Trošku mě zarazilo když se Heikki oblíkal do nepromokavejch věcí a já měl jenom dvě třička s dlouhým ale co. To snad přežiju. Zima nakonec bylo to jediný co mě vůbec netrápilo.  A vyrazili jsme. První dva kiláčky pohoda. Proti větru proti vlnám. Nic moc. Pak jsme se stočili trošku bokem ale pořád pohoda. Heikki pořád něco vyprávěl. Pak říkal něco že ty opravdový vlny za chvilku příjdou. Kdybych se pří cítíl nepříjemně, že mu to mám říct a že se vrátíme. Blížilo se otevřený moře. Začínalo to trošku houpat. Ale pořád sranda. To jsme se blížili ke spodní části ostrova který jsme objížděli a tam ty vlny žačali jít zboku. Už jsem nebyl vůbec veselý. Vlny měli tak metr a já jsem si říkal kam jsem to kurva vlezl. Pak jsem viděl lidi na windserfech a na Kajtech (nevím jak se to píše). Se mnou to házelo docela dost a a vlny šli ze dvou stran. To už snad nemůže bejt horší. No pak mi Heikki řekl že tady je poslední místo kde se dá vrátit. Pochopil jsem že to hořší teprve příjde. Přišlo. Vlny se ještě zvedly takže jsem občas Heikkiho neviděl. Blbý bylo že vlny šly pořád zboku.
Konečně jsme se otočili po vlnách a vraceli se do Helsinek. Ne že by to po těch velkejch vlnách bylo extra příjemný ale pořád lepší než zboku. Ta hrůza že spadnu do vody a budu mrznout byla fakt velká. Pak mi Heikki řekl že na takhle velkých vlnách jel tady jenom asi 2 krát v životě. Že já si to vždycky vyžeru...